Pomozme holubům, pomůžeme tím sobě

Toto je druhý ze série článků, ve kterých bych chtěl postupně představit koncept městských holubníků a ukázat, že i holubi mohou být fajn.

Mediální obraz holubů jako nepřátel lidstva neodpovídá jejich reálné hrozbě a v podstatě vyplývá z jediné dokola opakované fámy: že holubi jsou přenašeči nemocí. Upřímně: znáte někoho, koho nakazil holub? Nebo někoho, kdo osobně zná člověka, kterého nakazil holub? Vsadím se, že nikoho takového nenajdete, protože přenášení nemocí holuby patří do říše městských legend.

Špatná pověst holubů má ve skutečnosti psychologické kořeny. Je to výborně rozebráno v článku Původ naší nesprávné nenávisti vůči holubům. Dnes už nikoho nenapadne, že holubi byli většinou v historii vnímaní jako přátelé a pomocníci. Na pomyslných hodinách historie soužití holubů a lidí došlo ke změně postoje vůči holubům asi ve tři čtvrtě na dvanáct.

Jediný důvod, čím holubi skutečně škodí, je to, že dělají nepořádek. V mnoha městech, a to hlavně v Německu, si už lidé uvědomili, že zabíjet živé tvory jenom proto, že dělají nepořádek, není správné. Holuby zabíjíme hlavně proto, že obyvatelé měst volají po nějakých regulacích a zabíjení je nejjednodušší způsob. Sice to nic neřeší, ale dá se tak vykázat činnost.

Jak jsme již psali v minulém článku, městští holubi jsou produktem lidské civilizace, tudíž za ně neseme i určitou zodpovědnost. Je to podobné jako s toulavými psy a kočkami. Běžně se taková zvířata umisťují do útulků, tak proč ne holubi?

Z těchto důvodů se v poslední době v evropských městech stále častěji přistupuje k městským holubníkům jako k prostředku ke kontrole a regulaci holubích populací. Jak takové holubníky fungují? Hlavní myšlenka je: Pomozme holubům, pomůžeme tím i sobě.

Holubník musí být především na místě, kde se holubi přirozeně vyskytují. Ideální jsou třeba takzvané půdní holubníky, což jsou v podstatě půdy domů upravené jako holubník. Takové řešení je velmi levné, praktické a účinné. 

Do parků se nejvíce hodí komorové nebo mobilní holubníky. Komorové holubníky jsou samostatné stavby, ale mají nevýhodu v tom, že na ně musí být stavební povolení. Proto se jako praktičtější řešení častěji volí mobilní holubníky vyrobené z maringotky. (Pro zajímavost: první mobilní holubník byl použitý v první světové válce, žili v něm holubi speciálně vycvičení na fotografování nepřátelských území.)

Hezké, ale zcela nepraktické jsou holubníky na sloupech. V literatuře autoři důrazně upozorňují na to, že by se měl klást důraz především na praktičnost holubníku. Samozřejmě by měl být i hezký, ale estetické hodnoty nesmí při řešení převážit.

Pokud vás toto téma zaujalo, budeme rádi, když nás budete sledovat ve FB stránce Žižkovský holubník nebo v diskuzní skupině Žižkovský holubník.