O holubech a lidech: Psychologie holubů

 Holubi jsou souputníky člověka od nepaměti a je dost možné, že byli domestikováni dříve než psi.

Jejich původním domovem je totiž oblast kolem Středozemního moře, kde vznikaly první lidské civilizace. Není asi náhoda, že zde vznikly ty největší říše, na jejichž základech stojí dnešní globální svět. Říši je možné spravovat jen do té míry, jak lze efektivně zajistit komunikaci i do těch nejvzdálenějších končin.

Jen pro zajímavost, Aztécká říše neznala holuby (jak podivné to dnes je, když jsou holubi všude po světě) a přenos zpráv zajišťovala propracovaná síť běžců. To lze ale těžko zajistit na území větším než několik set kilometrů.

Každopádně o schopnostech holubů vracet se na stejné místo toho bylo napsáno už hodně, ale jak to vlastně dělají, to se dodnes nepodařilo zcela rozlousknout.

Další skvělou vlastností holubů, pro přežití v městské džungli naprosto jedinečnou, je schopnost rozeznávat detaily. Holubi mají totiž lepší schopnost rozeznat detaily než počítač. V průběhu dvacátého století se uskutečnilo mnoho pokusů, jak tuto schopnost využít, od řízení raket za 2. světové války až po rozpoznávání rakovinných buněk, falzifikátů uměleckých děl nebo nekvalitních výrobků.

Některé pokusy se neosvědčily, například k řízení raket se prakticky holubi nedostali. Šlo jim to prý skvěle, ale přece. Představte si nasraného holuba s raketou. To už je opravdu důvod k obavám.

Nicméně rozeznávat detaily se holubům hodí. Dokážou rozpoznat pravidelného krmiče na dálku, a to v jakémkoliv oblečení. A dokonce poznají, jestli drží v ruce tašku s krmením, nebo ne. Nebo dokážou rozpoznat falešnou hrozbu od té pravé.

K výčtu holubích schopností ještě můžeme dodat, že podle některých výzkumů se holubi naučili počítat, poznat sami sebe v zrcadle nebo rozeznávat psaný text.

Učení se ze zkušeností je další faktor, který výborně nahrává holubům v boji o přežití. Ve městech číhá spousta pastí, a to nejen ty od deratizačních firem. Holubi se je brzo naučí rozpoznávat a taková past ztrácí účinnost. A co všechny možné pokusy o plašení? Jak dlouho funguje atrapa dravce?

Je třeba ale podotknout, že nejspíše malý holubí mozeček na to všechno nemůže mít, a hodně za tím zřejmě bude kolektivní paměť. Holubi se jak známo sdružují do hejn a takové hejno má tisíc očí. Neunikne jim jediný rohlík a jejich kolektivní vědomí přesahuje schopnosti daného jedince. A tak se třeba může stát, že holubi v českých městech jsou mnohem nedůvěřivější než v rakouských nebo německých. Je to kolektivní paměť? Dost možná, že ano.

Ať je to jen kvůli snadnějšímu získání potravy, lepší ochranou před predátory, nebo i kvůli jiným benefitům, výhody hejna musí být obrovské, protože holubi jsou individualisté a doslova se navzájem nesnášejí. Viděli jste někdy rvát se holuby? To si pak člověk říká, kdo vymyslel to rčení "holubice míru".

Zábavné je pozorovat, jak se holubi uspořádávají na noc. Tenhle nechce sedět vedle toho, ten zase vedlo tamtoho a je z toho strkanice, rvačka, klování a křik. Jeden by řekl, že je to takové lidské.

Holubi mají s lidmi vůbec hodně společného. Dělají hluk a nepořádek a nejvíce jim vadí, že by někdo jiný mohl mít něco lepšího.

Typická situace. Krmič rozhází větší množství zrní v parku a okamžitě se slétne hejno holubů, které už na to čeká. Co udělají holubi? Sednou si každý někde zvlášť a krmí se spořádaně okolo sebe? Ne! Místo toho postupují jako v rojnici, strkají se a šlapou po sobě. A co se stane, když některý poodletí a začne zobat stejné krmení, akorát z jiné strany? Nejdříve k němu přeletí jeden holub, pak další tři a nakonec celé hejno se zase strká, jen aby někdo nedostal něco lepšího.

Holubi toho umí hodně, něco ale nedokážou. Přes všechny své schopnosti během tisíců let soužití s člověkem, kdy jim lidé obstarávali všechny potřeby, ztratili schopnost žít samostatně. Proto jsou holubi pořád s námi a budou s námi napořád. Budou tady jako memento, jako černé svědomí, co pro nás všechno udělali a jak se jim odvděčujeme. Proto podporujme etické zacházení s holuby a stavby městských holubníků.

Holubi se nám nepodaří vyhnat ani vyhubit, ale můžeme s nimi naučit žít.

Pokud vás toto téma zaujalo, budeme rádi, když nás budete sledovat na FB stránce Obecní holubník nebo v diskuzní skupině Obecní holubník.