Holubi a veřejné zdraví

Jsou holubi nebezpeční? Mohou přenášet nemoci? Mají pravdu novinové články s titulky "Přemnožení holubi ohrožují obyvatele sídlišť infekčními chorobami"? 

Pravda je jako vždy trochu komplikovanější, než předkládají články. Ty jsou často stavěné tak, aby přinesly senzační a katastrofické zprávy. Ale jak je to vlastně doopravdy? Když se do takových článků pozorněji začteme, zjistíme, že text není laděný tak ostře jako nadpisy, a téměř vždy tam uvádějí formulaci "holubi mohou přenášet nemoci". Tohle je už přesnější vyjádření.

Ano, holubi mohou přenášet nemoci na člověka, ale riziko je velmi malé. Je tak malé, že pro hygienické stanice se jedná o okrajovou záležitost a Státní zdravotnický ústav centrálně neshromažďuje informace o takových případech.

Daniel Haag-Wackernagel z Anatomického ústavu Univerzity v Basileji si dal tu práci a prohledal dostupnou odbornou literaturu. Ve všech francouzských, italských, německých, dánských a britských dostupných publikacích z let 1941- 2003 našel celkem 176 případů, kdy došlo k přenosu nemoci z holuba na člověka. Nejzastoupenější je houba Histoplasma capsulatum, způsobující infekční plísňové onemocnění histoplazmózu (91 případů). Další významnější počet onemocnění byl zaznamenán ohledně přenosu bakterie Chlamydophila psittaci, která způsobuje psitakózu. Haag-Wackernagel uvádí 47 případů nákazy člověka chlamydiemi. Spíše v jednotkách případů jsou zastoupeny ostatní mykotické infekce. Na druhou stranu přenos obávané salmonely byl prokázán pouze v jednom případě. Zcela irelevantní je pak obava z nákazy ptačí chřipkou, protože holubi jsou vůči této nemoci imunní.

K přenosu nákazy došlo ve většině případů vzduchem. Původem onemocnění nemusí být přímý styk s holubem, například při krmení, je to spíše infikovaný trus a prach, s nímž nakažení lidé přišli do kontaktu. Holubi totiž nemoci většinou nepřenášejí přímo, pouze pro ně vytvářejí příznivé prostředí hromaděním trusu.

Ohledně přenosu parazitů jako například klíšťák nebo roztoči platí, že k nim dochází hlavně na místech, kde hřaduje větší množství holubů.

Z uvedeného vyplývá, že přímým kontaktem s holubem v podstatě k přenosům nemocí a parazitů nedochází. Rovněž je velmi nepravděpodobné, že by nějaký parazit nebo roztoč prolezl oknem, když se ně posadí holub. Jediné reálné riziko tedy představují pouze velké nánosy trusu, třeba na půdách, kde se málo uklízí. Takové velké nánosy trusu jsou opravdu potenciálně nebezpečné. Nicméně zaschlý trus někde na balkóně velké ohrožení nepředstavuje.

Městský holubník představuje možnost snížení ohrožení nemocí přenosných holuby, protože je tam trus pravidelně likvidovaný. V místech, kde je holubník, se holubi z okolí stahují převážně tam, tudíž i trusu, který zanechávají na jiných místech, je podstatně méně. Městský holubník tedy snižuje riziko onemocnění a přispívá ke zdraví obyvatel měst.

ZDROJE:

Mgr. Karla Trnková: Možnosti řešení problému populací holubů v českých městech
Daniel Haag-Wackernagel: Health hazards posed by feral pigeons